Apríííl!!!

Jdu vám takhle dnes z práce.

Trochu zabraná v myšlenkách, trochu si ale i vědoma reality.

Než dojdu k bráně, jdu po rovném, dlouhém chodníku lemovaném prastarými lipami.

V jejich korunách mnohdy skotačí veverky či posedávají kosáci, drozdi či vrkají holubi a hrdličky.

Ptactvo je nejen slyšet, ale i vidět. Dvěma způsoby.

Ptáci sedí různě na větvích, a protože stromy nemají ještě listí, tak jsou jejich výkaly viditelné, co chvíli v kupičkách a cákancích pod stromy. Je to někdy slalom, aby člověk prošel.

Radostně se zrovna kochám dvěma poníky, kteří mě jdoucí po silnici míjí. 

Oči mi sklouznou zpět na chodník a já si vybírám cestu, kudy že po chodníku půjdu. 

V mysli mi bleskne myšlenka: "To je ale s podivem, že když je tady tolik h...n, 

že člověk vyvázne bez úhony..."

A přesně v té chvíli se Vesmír rozchechtal a na rameno mi spadlo pořádné h...o. 

Aby to opravdu věrohodně vyjádřilo danou situaci, tak by se místo slova "spadlo" mělo říct - "bylo vrženo, cáklo, bylo špricnuto".

Na rameno, kde se v tu chvíli, v tom inkriminovaném místě nacházelo i ucho mé kabelky. 

Špricnuto bylo tak dokonale, že jsem kromě ramena cítila, že byly slušně ohozeny i vlasy. 

Pokud máte živou představivost jako já, tak teď se pomějete - mám totiž delší, velmi husté vlasy. Včera čerstvě umyté.

 

* První myšlenka mířící "nahoru"(k hrdličce či ještě mnohem výše) byla: 

"To si snad děláš prdel!" 

* Druhá reakce byla, že jsem se nahlas rozesmála.

* A třetí v pořadí bylo vyřčeno italsky: "Segno!" Pokud někdo z vás viděl krásný film "Pod toskánským sluncem", tak tam hlavní hrdinka dopadla jako já dnes a bylo to "segno = šťastné znamení", díky němuž jí byl prodán vytoužený dům...

Když jsem se krapet zklidnila přímým zásahem, tak jsem si papírovým kapesníkem otřela rameno. Dalším jsem se snažila o to samé na mé hlavě, ale spíš než "setřela" by se dalo říci "vetřela do vlasů".

Delších, velmi hustých, čerstvě umytých...

Na vrátnici, u východu z areálu, jsem si umyla ruce a směle vyrazila do města... očekávajíc nějaké to nepřehlédnutelně avizované "štěstí".

Nastoupila jsem do trolejbusu. Jako by mi připadalo, že se všichni nějak soustředí na mě, na můj účes. 

Chci věřit tomu, že se mi to jen zdálo. Ve chvíli, kdy jsme vjížděli na náměstí a já se rozmýšlela, jestli vystoupím na spodní či horní zastávce, tak jsem něco ucítila.

Buď to byla shoda náhod a zapáchal někdo cizí nebo jsem se v teple trolejbusu pod paprsky slunce spontánně rozvoněla já - tedy moje "segno".

Při této myšlence mi začaly cukat koutky a po zralé úvaze jsem radši vystoupila hned.

Jako bych měla pocit, že "to něco" cítím dál a jde to se mnou. Nikdo za mnou ale nešel.

O co jsem byla radši a vítala s otevřenou náručí, když jsem procházela kolem stánku s pizzou, girosem či palačinkami. Či, když jsem míjela pekařství, to byl hotový dar z nebes. 

Vůně výše jmenovaného přebila i moje domnělé "segno".

Jdu náměstím dále a oči mi padnou k obloze. 

Letí tam zrovna holub, mířící si to přímo směrem ke mně.

Začnu se smát, vycítím jeho záměr a v duchu zařvu: "Tak na to, hochu, zapomeň!!!"

Se zachechtáním stočil směr jinam. Jedno "segno" je pro jeden den až dost.

Normálně to člověka nenapadne, jak často má potřebu si rukou upravit, pročechrat vlasy. 

Dnes jsem si to uvědomovala velmi zřetelně, ale neodvážila jsem si to udělat, sáhnout do nich.

Rychle jsem nakoupila, co bylo potřeba a čekala mě ještě jedna cesta trolejbusem domů. 

Moje "segno" bylo opět tu. Na sedačku vedle "nás" si sedla nějaká odvážná paní. 

Když zanedlouho vystupovala, nebrala jsem si to vůbec osobně.

Jedna z možností, proč vystupuje, může přeci být, že tam někde bydlí...

Doma jsem s ulehčením zjistila, že v trolejbuse jsem nebyla cítit já. Oddechla jsem si.

Představivost je někdy báječná i zákeřná věc současně.

Dnes je 1.dubna.

Kdo z vás očekává, že na závěr řeknu radostné - Apríííííl!!! - tak toho zklamu.

Naopak vás ostatní - tedy většinu :o) - mile potěším, že příběh je pravdivý.

V tuto chvíli, kdy píši tyto řádky, se mi již vypraná bunda suší na ramínku 

a mám již krásně umyté, heboučké a voňavé vlasy, které si s radostí pročechrávám rukou.

Už teď se těším na ranní cestu do práce! Nebo si vezmu radši dovolenou?! :o)

Krásné dny

Katka