pondělí 16. října 2017

Jako od Rembrandta

Město Havlíčkův Brod není nijak zvlášť výjimečné, ale mě si získalo a získává čím dál tím víc. 
Jarní krásu zdejších parků si vychutnáváme pravidelně s akcemi
které se zde v tuto dobu konají. Ale na podzim? 


To jsme vyzkoušeli letos poprvé a byli jsme neskutečně krásně odměněni.


Po zdejším parku "Budoucnost", který je hned vedle náměstí, by se dalo procházet hodiny a hodiny. 
Cesty vedou kolem rybníčků, všude okolo se tyčí pestrobarevné stromy, které se zrcadlí na vodní hladině. Jen tu a tam ji rozvíří kachny, které si vesele plují a užívají si rovněž nádherný den.


Pod nohama to šustí, nad hlavami září, vůkol zpívá. 
Že to bude krása, to jsem tušila, ale že až taková, to jsem byla opět překvapena.
Takováto překvapení ale zbožňuji a jsem za ně nesmírně vděčna.


V posledním týdnu potřebuji pohladit duši víc, než je obvyklé a víkendové dny dělaly opravdu co mohly.
Díky jim.


Dostala jsem velkou životní lekci, které bych byla sice ráda ušetřena, 
ale člověk si někdy vybírat nemůže. 
I když se člověk druhým snaží předat to nejvíc, to čisté, ty správné hodnoty tak i přes to se někdy stane, 
že cesta toho druhého od tohoto směru uhne... a všichni,
kterých se to týká jsou raněni, paralyzováni, duše všech pak pláčou...


Nejednou jsem si v tom týdnu sama sobě vlívala do žil pozitivní slova, vlévala zpět světlo
o které jsem byla vlivem okolností  připravena. 
A na vlastní kůži poznala, že až bylo odžito "to nejhorší" (ne dřív), tak "ta slova", 
která se snažím skrze Zemi ZA DUHOU předávat, opravdu fungují. 
I na mně samotné. Krůček po krůčku.


Držím pěsti, aby se vše v dobré obrátilo a tato lekce byla pro onu konkrétní osobu 
- které se to nejvíce týká, které to má říct nejvíc -
bodem obratu tím správným směrem... 


Protože až na tuto jedinou věc, nad kterou zůstává rozum stát, 
je to naprosto báječný a úžasný člověk,
 kterého mám ohromně moc, ze srdce ráda a přeji mu jen to dobré.


  


Krásné dny
Katka ♥

13 komentářů:

  1. Kačenko, hodně štěstí do dalšího bytí. :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Fotky nádherné. Co ale napsat k doprovodným slovům? Aby se vše v dobré obrátilo - krůček po krůčku. Čas rány hojí.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. V živote sa nič nedeje náhodou, všetko má pre nás nejaký význam, niekedy možno aj mierne bolestivý. Ale práve tieto momenty života nás najviac posúvajú dopredu. Fotky sú prenádherné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moniko, však já to dobře vím.
      Děkuji.
      K.

      Vymazat
  4. Jelikoz se me tyka beznadej,zklamani...sejiti Uhnuti ze slusnych zasad v rodine...Boli to k tomu nemoc,bezmoc.Takze se nezlobte,castecne mi vadi...nic se nedeje nahodou.Amoralni ciny,ublizovani tem nejblizsim? Proc? Dochazi sily.Vse zvladnete, pokusim se o totez.Nezbednikovi preji aby nasel cestu zpet.Hezke dny.JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, moc dobře Vás chápu. Já bych před sedmi lety měla také zřejmě stejný názor a kroutila bych hlavou nad - vše se děje z nějakého důvodu, náhody neexistují, myšlenka vytváří realitu, měj přání a ono se splní... Ale od té doby jsem ušla kus cesty a díky knihám, přednáškám a především vlastnímu odžitému životu, kde jsem si na vlastní kůži odzkoušela, že tomu všemu tak opravdu je, názor již nikdy nezměním. Pokud to někomu vadí, má na to právo, ale je to jeho volba.
      Případ od případu je trošku jiný, ale obecně platí...
      V životě každého člověka přicházejí určité lekce, překážky, nesnáze. Pokud je zvládneme, vyrovnáme se s nimi (tím nemyslím ustoupíme něčemu špatnému!), postavíme se za sebe, řekneme jednoznačně NE nějaké situaci, tak nás již nic takového nemusí potkat. Pokud ale situaci nezvládneme, chodí nám do života stále další podobné situace, lidé. Dokud nepochopíme... Pokud stále opakujeme určitý negativní vzorec, děje se tak stále dokola s tím rozdílem, že Vesmír lekce stupňuje... abychom pochopili, že takhle dál ne.
      A nemoc v tomto hraje symbolickou roli... Pokud situaci "nepochopíme na úrovni duše", tak naše těla jsou tak moudrá, že nám vyšlou další signál, že je něco v nepořádku - prostřednictvím nemoci - NE MOC nad svým životem... každá nemoc má svou konkrétní charakteristiku, co nám má sdělit, na čem máme zapracovat (Valerij Sinelnikov, Louise Hay, R. Dahlke... duchovní příčiny nemocí). I "nevyléčitelné" nemoci jsou vyléčitelné. Tu moc máme ve svých rukou... Vím, někteří kroutí hlavou. Neberu jim to. Já ale vím své.
      Jiřinko, zkuste nakouknout do knihy "Miluj svůj život" od Louise Hay. Bez předsudků, bez negativního přístupu k tématu, stránku po stránce, krůček po krůčku. Zkuste to. Třeba mnohé pochopíte. Proč se Vám "nenáhodně" děje to, co se děje...
      Za zkoušku nic nedáte. Knihu můžete odložit kdykoli. A nebo číst dál.
      Držím Vám palce!
      Děkuji za nezbedníka i za sebe.
      Katka ♥

      Vymazat
  5. Knihu mam na nocnim stolku jiz nekolik let...jen jsem chtela rici, ze nikdo nema pravo ublizovat....nemene nekomu kdo mu dal lasku,peci,vzdelani..Je to bolestne,tristni
    Vim,neustupovat,resit...a kdyz leckdy z ruznych duvodu neni sil.Ano,kazdy pripad je jiny.Ja verim,doufam,bojuji.Sama ze sebou,strachem,bolesti. Hezke dny.JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, každý z nás dělá dnes a denně rozhodnutí. Mnohdy se pohybujeme na hraně, co je ještě v pořádku, co nechat, kdy zasáhnout. Balancujeme. Každý z nás, co jsme zodpovědní. Nakonec se rozhodneme a jednáme tak, jak je podle nás v dané chvíli nejsprávnější. Že to po pár letech vidíme jinak, to se samozřejmě může stát, ale po bitvě je každý generál.
      Obecně platí a neměli bychom na to zapomínat, že "druzí se k nám chovají tak, jak jim sami dovolíme". Se všemi důsledky. Ať se nám to líbí nebo ne. Prostě to tak funguje. A proto je potřeba vážit naše konání - hlavně i to vůči sami sobě, mít svou cenu.
      Každopádně ale platí to, co jste zmínila. Ať se děje co se děje - NIKDO NEMÁ PRÁVO UBLIŽOVAT DRUHÝM! I kdyby byl sebevíc v nesnázích. Je to zcela neomluvitelné. Odporující všem pravidlům a zásadám.
      Pokud se tak děje, je třeba najít spojence, s kterým se daná věc řeší... o tom jsem se již zmiňovala v "To dáš, na to máš!"
      Vždy je řešení, schůdná cesta, světlo na konci tunelu.
      Katka ♥

      Vymazat
    2. S knížkou jste mi udělala radost :o)
      Mějte se dobře
      K.

      Vymazat
  6. Moc dekuji.Jen na vysvetlenou-to ublizovani se deje v rovine psychicke.I tak moc boli.A Vy...mi pomahate.Delate mi svet ruzovejsi.Hezke dny .JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, i psychické ubližování dokáže pošlapat duši. Však víte.
      Je třeba najít spojence a porazit draka. Nebo alespoň najít cestu, jak zachránit před drakem princeznu :o)
      Jsem velmi ráda, pokud zde nacházíte zklidnění. Čím více lidem rozsvítím dny, tím lépe.
      Mějte se hezky.
      Katka ♥

      Vymazat