V korunách

Jsou období v životě člověčím, kdy tíhneme k různým věcem.
Rádi děláme to či ono, máme rádi to či tamto. Soustředíme svůj zájem na určité věci.
Je to dáno věkem, zájmy, tokem života.

Krásné na tom je to, že se nám díky tomu stále rozšiřují obzory,
život je díky tomu bohatší, krásnější, naplněnější a zářivější.

Už nějakou dobu obracím zraky nejen ke krásám obyčejnosti,
ve kterých spatřuji nádheru a neskutečný zázrak, ale také "nahoru".
Ve všech významech toho slova.



Do korun stromů, do nebes a mnohem, mnohem dále.
Koruny stromů a nekonečné nebe měnící se každou sekundou jsou fotoaparátem zachytitelné
a dělám to s nesmírnou radostí.



Co se týká dálek Vesmíru, to prožívám na úrovni duše... nelze to tedy zcela fotkami zaznamenat,
ale děje se tak mnohdy
... skrze písmenka tady na blogu, která si k mnohým z vás našly cestu...
... a skrze slova v běžném životě...

Překrásné pohledy do korun stromů jsou na jaře, kdy se život probouzí
a na stromech se objevují první lístečky v barvách jarní zelené.
Což je jeden z nejkrásnějších barevných odstínů.

Druhý vrchol pro mě a nejen mě nastává na podzim, kdy se stromy zbarvují do pestré palety barev,
 jako by vypadly z pod ruky malíři.
A když do nich ještě zazáří říjnové sluníčko a za nimi se objeví zářivě blankytně modrá obloha,
tak se až dech tají.
Vím, ne každému, ale i to je volbou každého z nás.

Dlouho dokážu stát pod korunami buků, kaštanů, lip, javorů, dubů, olší, třešní, akátů
a dívat se tam nahoru... Je to skvostná podívaná.
Vím, když koukáte dlouho, bolí z toho za krkem a na ramenou. Ale i to za to stojí.



Vždycky si v duchu říkám, že by bylo překrásné právě v tuto chvíli mít při ruce lehátko - jako mívám za hvězdných nocí - lehnout si na něj,  a pozorovat tu korunní krásu.
Jen tak. Jen tak být.

Pokud budete chtít, obraťte zraky tam nahoru, uvidíte nevídané.

 

Krásné dny

Katka ♥