Cesta zpět

Jsou cesty, kterými jsem chodívala pravidelně, znala jsem je jak své boty.

Ta místa jsem měla ráda.

Pak jsem se přestěhovala a objevovala nová místa, nové cesty, nové radosti. 

Obzory se mi rozšiřovaly.

Nedávno ale nastal čas, vrátit se alespoň ve vycházce zpět.

Ve vycházce a trochu ve vzpomínkách.

S časem se ale mnohdy místa změnila k nepoznání, cesty byly jiné. Jako bych byla někde úplně jinde.

Chvíli jsem se bála, zda vůbec dojdeme tam, kam jsem měla namířeno. 

Jako by cesta chtěla končit. 

Nakonec jsme k cíli zdárně došli.

Čas je viditelný všude - nejvíce na dětech, na přírodě i na nás samých.

Světe div se. Vzpomínám si tak na spolužáky ze střední školy. I na v té době nejlepší kamarádku Markétku, 

s kterou jsme byly roky nerozlučná dvojka.

Časem se mi odstěhovala k Písku... 

Proti nám jde po cestě osůbka s buldočkem - Zuzanky nejoblíbenějším psem.

Soustředíme se na blížící se funící kuličku těsně nad zemí.

Když je už skoro u nás, vzhlédnu k majitelce psa a... světe div se... je to Markétčina mladší sestra...

Už se nedivím, ale stále žasnu nad tím, jak svět funguje, jak je vše překrásně propojené,

jak vše dává smysl...

Užívejte prázdniny, pokud je s dětmi máte.

Pokud ne, vydržte, víkend je již za dveřmi :o)

Ať vaše cesty mají vždy správný směr.

Krásné dny

Katka ♥