pondělí 21. listopadu 2016

Štěstí... Paulo Coelho



Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, aby se ho zeptal na Tajemství štěstí. Syn putoval čtyřicet dní pouští, až došel k nádhernému hradu, tyčícímu se na vysoké hoře. Tam žil Mudrc, kterého hledal.
Nebyl to však žádný světec. Když náš hrdina vstoupil do hradního sálu, uviděl tam čilý ruch. Kupci přicházeli a odcházeli, lidé po koutech se bavili, malý orchestr vyhrával příjemné melodie a byla tam bohatá tabule s nejchutnějšími jídly kraje. Mudrc s každým porozprávěl a mladík musel čekat dvě hodiny, než na něho přišla řada.
Mudrc pozorně vyslechl, co ho k němu přivádí, ale řekl, že teď právě nemá čas, aby mu Tajemství štěstí vyložil. Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se za dvě hodiny.
"Chci tě ale o něco poprosit," dodal mudrc a podal mladíkovi lžičku, na niž ukápl dvě kapky oleje.
"Vezmi s sebou tuhle lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil."



Mladík tedy chodil nahoru dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. Za dvě hodiny se vrátil k Mudrcovi.
"Tak co," zeptal se Mudrc, "viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?"
Mladík se zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen o to, aby nerozlil olej, který mu Mudrc svěřil.
"Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa," řekl Mudrc.
"Nemůžeš důvěřovat člověku, jehož dům neznáš."



Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházku po paláci, všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory vůkol, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla patřičně rozmístili. Když se vrátil k Mudrcovi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl.
"Kde ale jsou ty dvě kapky oleje, co jsem ti svěřil?" zeptal se Mudrc.
Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je rozlil.


"Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát," řekl nejmoudřejší ze všech mudrců. 
"Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce."
Úryvek z knihy "Alchymista" - Paulo Coelho


Pokud bude člověk čekat na to Velké štěstí, wow efekt, něco obrovského... bude třeba celý život čekat... až si uvědomí, že mu život protekl mezi prsty.
Umění a měl by to být cíl každého jedince, je být šťastný teď, s tím co člověk má, za podmínek, které jsou.

Vím, někdo má na lžičce dvě kapky oleje, někdo pět, deset...
Ale přesto, zkusme to!

Krásné dny
Katka ♥

6 komentářů:

  1. moc dobře vybrané věty!!
    Dobrou, Pavel

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné... jako celý Alchymista... :) Také se k němu stále vracím...
    Hezké dny, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že pokud se k němu člověk již dostane, nemůže tomu být ani jinak...
      Krásné dny
      Katka ♥

      Vymazat
  3. Knihy od Paula Coelha miluje můj přítel, má doma všechny, které dosud v češtině vyšly a každý rok si pořizuje také diář s citáty od tohoto autora, teď v listopadu jsem mu jej zrovna pořizovala k narozeninám. :-)
    Já se snažím najít si na každém dni něco, z čeho se můžu radovat, ať už je to krásné počasí, chvilky s těmi nejbližšími, úspěch v práci... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko, nedivím se. Mají kouzlo. Také jsem jich četla povícero, ale Alchymista vede na plné čáře. Snad i díky tomu příběhu, výběru slov a fantazii, kterou můžeme nechat létat.
      Krásné dny
      Katka ♥

      Vymazat