Štěstí... Paulo Coelho

Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, aby se ho zeptal na Tajemství štěstí. Syn putoval čtyřicet dní pouští, až došel k nádhernému hradu, tyčícímu se na vysoké hoře. Tam žil Mudrc, kterého hledal.

Nebyl to však žádný světec. Když náš hrdina vstoupil do hradního sálu, uviděl tam čilý ruch. Kupci přicházeli a odcházeli, lidé po koutech se bavili, malý orchestr vyhrával příjemné melodie a byla tam bohatá tabule s nejchutnějšími jídly kraje. Mudrc s každým porozprávěl a mladík musel čekat dvě hodiny, než na něho přišla řada.

Mudrc pozorně vyslechl, co ho k němu přivádí, ale řekl, že teď právě nemá čas, aby mu Tajemství štěstí vyložil. Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se za dvě hodiny.

"Chci tě ale o něco poprosit," dodal mudrc a podal mladíkovi lžičku, na niž ukápl dvě kapky oleje.
"Vezmi s sebou tuhle lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil."

Mladík tedy chodil nahoru dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. Za dvě hodiny se vrátil k Mudrcovi.

"Tak co," zeptal se Mudrc, "viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?"

Mladík se zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen o to, aby nerozlil olej, který mu Mudrc svěřil.

"Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa," řekl Mudrc.

"Nemůžeš důvěřovat člověku, jehož dům neznáš."

Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházku po paláci, všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory vůkol, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla patřičně rozmístili. Když se vrátil k Mudrcovi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl.

"Kde ale jsou ty dvě kapky oleje, co jsem ti svěřil?" zeptal se Mudrc.

Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je rozlil.

"Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát," řekl nejmoudřejší ze všech mudrců. 

"Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce."

♥

Úryvek z knihy "Alchymista" - Paulo Coelho

Pokud bude člověk čekat na to Velké štěstí, wow efekt, něco obrovského... bude třeba celý život čekat... až si uvědomí, že mu život protekl mezi prsty.
Umění a měl by to být cíl každého jedince, je být šťastný teď, s tím co člověk má, za podmínek, které jsou.

Vím, někdo má na lžičce dvě kapky oleje, někdo pět, deset...

Ale přesto, zkusme to!

Krásné dny

Katka ♥