Vděčnost...

Měla jsem to obrovské štěstí, trávit dětství
"v přírodě",

z dnešního úhlu pohledu vím, že svobodně.

Proto jsem z části i taková, jaká jsem.

Jsem sice městské dítě, ale víkendy od dubna do listopadu a celé letní prázdniny jsem trávila na venkově a v širém okolí.

Svět byl obrovitánský, barevný, krásný. 

Tento víkend jsem si to opět připomněla... a bylo to moc příjemné.

 

Vysočina, kam se podíváš...

 

Květiny na zahradě...

 

 

Ještěřičky, které se vyhřívají na kamenech skalky...

 

Má milovaná levandulka před rozpukem...

Jen tak si uzobnout jahůdku... jako kdysi...

  

 Zavzpomínat, jak jsme jako děti chodily do kravína a pomáhaly dávat na pojízdný pás trávu kravám... jak jsme si krávy pojmenovávaly, hladily si čerstvě narozená telátka...

 

 

Projet se na kole po okolí...

 

Čas tehdy nehrál roli, bylo ho ohromně moc.

Mohla jsem cokoli, kdykoli.

 

A těch hvězd, těch probdělých nocí, kdy jsem dlouhé hodiny koukala

do zářící oblohy...

... nebo do rozžhavených uhlíků a plamenů ohýnku...

 

Nepopsatelné. Nezapomenutelné.

Děkuji...

 

 ♥ ♥ ♥

  

A právě zde se zrodila ta holka ze ZEMĚ ZA DUHOU.

Plná fantazie, naděje, víry, že vše se podaří,

plná radosti, optimismu, lásky, štěstí,

cítící sounáležitost s přírodou,

sama sebou, sama se sebou.

Létala jsem tehdy v oblacích a užívala si to plnými doušky.

I proto mi zůstala ta velká otevřenost vůči všemu...

všemu dobrému a krásnému.

 

♥ ♥ ♥

 

Krásný večer

Katka ♥