Včerejší čina na Vysočině

Hodně chumelení, problémy na dálnici u Jihlavy, na přivaděči, ve městě a vždy se to rovná naprostý kolaps dopravy ve městě.
Na všech silnicích, ulicích a následně na všech výpadovkách z města.
Co se zde dělo včera jsme ještě nezažili. Vše stálo či jelo krokem. Několik hodin.

... a díky tomu jsem šla z práce domů pěšky.





V tom počasí mi to sice trvalo přes hodinu a půl, ale alespoň část cesty byla doslova jak v pohádce
a užívala jsem si to naplno - bylo to opravdu za odměnu.



Sama od sebe bych si v ten den cestu pěšky dobrovolně sice nevolila,
ale osud má s námi někdy jiné plány.



Ve finále byla procházka krásná a poetická.

Všude na zemi, na větvích stromů, na zábradlích, lampách... se válely načechrané zářivě bílé peřiny sněhu.
Byla to pastva pro oči i pro duši.



A jak pod nohama nádherně vrzal sníh! To byla hudba.

Je pravdou, že co chvíli - když mi podjely na sněholedu boty s podpatkem - to vypadalo, že se sněhu podívám z blízka do očí. Nakonec jsem to vždy nějak vybrala.
Děkuji těm, co mě neviditelně podpírali.



Kousek cesty jsem si ještě schválně zašla - k zasněženému staletému buku u Kostela sv. Jakuba.

Krásnému až mystickému místu.

Na náměstí jsem si udělala krátkou přestávku. Dala by se nazvat zdravotní. 

Zastavila jsem u stánku s palačinkami a dala si jednu čokoládovou. 

Je přeci advent!

Tu mají u nás nejlepší, co jsem kde kdy jedla. A že jsem jich v různých koutech republiky jedla. 

Posilněna před další hodinu cesty jsem pokračovala dále.

I když vám někdy okolnosti změní zcela plány, snažte se z toho získat co nejvíce...

Krásný advent

Katka