Zamyšlený...

Včera se v Jihlavě konal Flerjarmark.

Jarmark, kde bylo k vidění plno různorodých věcí, vlastnoručně vyrobených od lidiček, kteří svůj koníček či práci dělají s láskou. A je to na výrobcích znát.

Z látek, z keramiky, ze skla, kamínků, z vlny, papíru, kůže...

Jeden z těchto andílků je s námi již doma :o)

Jsou z dílny Hanky - Tohy. Určitě nakoukněte...

Cestou na jarmark jsme se s dětmi stavili ještě na hřbitově.

Počasí bylo pravé dušičkové, zamlženo, sychravo, chladno. Všude plápolaly mihotavé plamínky.

Na pár místech jsme se zastavili, zavzpomínali... 

Tentokráte jsem vzala jednu svíčku navíc. Mlhavě vím, že na kraji hřbitova je větší prostranství věnované padlým ve válce. Tam jsem měla letos - z nepopsatelných důvodů - namířeno. 

Někdy se neptám, jen následuji svůj vnitřní hlas, spontánní myšlenku...

Velký kruhovitý prostor s křížky ve třech řadách dokola po obvodu, uprostřed kruhu pomník.

Už když jsme z dálky šli k tomu místu, měla jsem silné mrazení.

Tak, jak to ve velmi výjimečných chvílích mívám... 

Jednalo se o místo, které bylo věnováno padlým vojákům v první světové válce.

To bylo to pravé, správné místo pro naši svíčku, naše světlo.

Tiše jsem ji zapálila a myšlenky a přání letěly do oblak...

U některých křížků svítila svíce. Dojemné.

S dětmi jsme si o tom chvíli povídali...

Jiným směrem než jsme přišli, jsme se po pár schodech vydali dál... 

Tam bylo podobné prostranství věnované sovětským padlým vojákům.

Svíčku jsme již neměli, ačkoli nutkání bylo velké i zde zapálit světlo...

To jsme ještě netušili, co nás čeká...

Po chvíli jsme šli dál a dostali jsme se - do třetice - na místo, které bylo věnováno německým vojákům, padlým v druhé světové válce.

Začala jsem dětem překládat to, co stálo na pamětní desce a nedokončila jsem to, rozplakala jsem se...

díky věcem spojených s válkou a mnou, o kterých zde nechci psát a také proto, že mě naplno zasáhlo vědomí tolika zmařených lidských životů... na všech stranách fronty... Většinou se jednalo o obyčejné lidi, kteří neměli na výběr. Byli povoláni a šli...

Opět jsem měla velké nutkání i zde zapálit světlo... ale svíčku jsme již neměli...

Ale... on to Vesmír někdy zařídí sám... podá nám pomocnou ruku... pomůže nám s naším přáním...

Najednou jsem si všimla, že u pomníku byly svíčky. Plápolající, již vyhořelé a i ty, které sfoukl vítr ještě dříve, než stačily dohořet...

Dvě z nich jsme tedy opět zapálili a světlo se začalo šířit. I do mých myšlenek.

A... byla tam ještě třetí nezapálená nevyhořelá svíčka.

Spontánně jsem ji vzala a vydala jsem se zpět na "sovětskou" stranu. Tam, kde jsme světlo, ačkoli jsme chtěli, nezapálili. 

Přišlo mi to symbolické. Propojení "nepropojitelných" světů, odpuštění, smíření...

I tam jsme tedy nakonec zapálili světlo. Za všechny duše, bez rozdílu...

V mé duši se rozprostřel klid a mír, pokora, vděčnost, láska. 

Dluh alespoň částečně splacen.

S láskou 

Katka ♥

PS: ... volba zakoupení anděla na trzích je teď i pro vás v zcela jiném světle... logické rozhodnutí, symbolické.