Předvánoční čas...

Advent se mílovými kroky blíží, ačkoli mi mnohdy připadá, že příroda se to rozhodla ignorovat.

V Pardubicích dokonce začala kvést sakura.

Já to rozhodně ale neignoruji. Již se těším, jak si vánočně nazdobíme byt i kancelář. 

Vypukne to již v pátek - "Gabčo, těšíš se, že?! :o)" a o tomto víkendu - "Rodinko, těšíš se, že?!" 

Co se týká dárků, jsem zcela v klidu. Ty nosí přeci Ježíšek, tak já si budu Advent jen náležitě vychutnávat. Provoním byt vánočním cukrovím, větvičkami borovice a stříbrného smrku a vánočními vůněmi od Salusu.

Cukrovím, až na ně přijde čas. Jen tak honem to ale nebude, to dá rozum .o)

A pokud něco nestihnu uklidit či na čančat, svět se nezboří.

Ani ten náš rodinný, ani ten okolní.

V obchodech šílí. Prodejci, lidé. A to ještě Advent ani nenastal.

Když jsem včera po páté hodině seděla hodinu a čtvrt na poště a čekala, než na mě přijde řada, abych si vyzvedla svůj natěšeně očekávaný balíček (Haní, ještě jednou velký andělský dík!!!), tak jsem si říkala - když to tady vypadá takhle dnes, jak to bude vypadat před svátky?!

Většina lidí nervózních, nerudných, nafučených, odfukujících, brblajících... a já?!

Seděla jsem si na židli, pustila si do uší audioknihu "Rozum a cit" od Jane Austenové. Konečně.

Usmívala jsem se do celého okolí a byla ráda "za zpomalení", ztišení.

Vždy záleží na úhlu pohledu. Na vše. 

Na štěstí - neštěstí, problém - neproblém, ztrátu - neztrátu...

Každý okamžik lze využít v náš prospěch.

Základním předpokladem ale je, chtít a jít si za tím.

Krásný a poklidný předvánoční čas.

Budete ho mít přesně takový, jaký si ho uděláte.

Katka ♥