Zahradní zastavení...

Příroda mě stále nepřestává fascinovat svou krásou, rozmanitostí, pestrostí.

Když přijdu na zahradu, tak notnou chvíli strávím na jednotlivých "stanovištích" různých trsů květů.

A že jich na zahradě je!

Každý květ je jedinečný, výjimečný, jinak voňavý.

Kdykoli ke květinám přijdu, připadám si jako čmelák či včelka.

Zabořím do nich jednoduše nos, zavřu oči a nasaji vůni. 

Božský pocit.

Oči zavírám vždy zásadně až po zaboření nosu, protože kdybych to udělala naopak, mohla bych nasát jiné zvířectvo, které se na květech v hojném počtu nachází.

A výsledný efekt z vůně květin by byl zásadně rozdílný :o)

Někdy svedeme i boj, ale to je jiná kapitola.

Vůně plané růže či floxí mě vždy vrátí do dětství a do dob dospívání. Do dob, kdy jsem na chalupě trávila celé prázdniny a lítala v oblacích a po kopcích a po lesích... a prostě byla...

Kopretiny jsou vzpomínkou na babičku, která je měla ze všech květin nejradši.

Měsíček na zázračně hojivou měsíčkovou mast.

Kdy jste naposledy zabořili nos do takovéto nádhery?!

Tak šup, do toho!

Krásné letní dny

Katka ♥