Když ono tam bylo tak krásně...

... a nešlo odolat ani u rybníka delší čas posečkat, ani zvěčnit si zde na blogu fotky toho překrásného večera, kdy šlo slunce k západu...

Nad hladinou poletovaly statisíce mušek, komárů a jiné drobotiny. V slunečních paprscích večerního měkkého světla byly nádherně ozářeni. A další statisíce přibyly, když se člověk podíval na zrcadlo vodní hladiny. Toho dne dočista vyleštěného.

Pocity a náladu lze pomocí slov a fotek i v tomto internetovém světě zprostředkovat. To co ale nelze, je vůně. 

Vůně vlahého večera, vody, kvetoucích travin, květin, stromů a keřů.

Nedávno jsem se dívala na krásné video s Jaroslavem Duškem a Janem Hnízdilem. Oba pány mám velmi ráda. Jejich myšlenky a náhled na život a na svět je mi velmi blízký.

Musela jsem se rozesmát, když tam mimo jiné říkali: Jdete za LEKAŘEM. Ten vám předepíše LEKY. Jdete do LEKÁRNY  a tam vám LEKÁRNÍK LEKY vydá... 

Krásná hříčka slov. Ale kdo nahlíží pod povrch věcí, pod pokličku "reality", tak ví své.

Ale, proč o tom teď píši... Jak jinak než nenáhodně.

Já bych lidem místo LEKŮ předepisovala procházku v lese, mezi poli, po loukách. Procházku k rybníkům, toulky po horách, Pozorovat východy a západy slunce v "tichu" přírody...

Je to hotový balzám na duši!

Je to nabíjející, povznášející, okouzlující. Mnoho stínů a strachů vymizí. 

Člověk vidí věci jiným úhlem pohledu.

A když se svět okolo vás ztiší, slyšíte dokonce i sami sebe. 

To jsou krásné a vzácné okamžiky... pokud své myšlenky dokážete zkrotit a usměrnit. 

A jaký a kde je ten váš rybníček? 

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet? Nebo možná ještě dál?

Možná taky za humny či v blízkém okolí. Tak šup, nelenět a vydat se tam!

 

Krásné dny

Katka ♥