Je nedělní ráno.
Ještě jsem ležela na chalupě v posteli a za dveřmi slyším dědu, jak říká Tomáškovi:
"Tomí, běž se oblíct, vyrážíme na kolo!"
Rozrazily se dveře, ve snaze splnit dědův úkol co nejrychleji,
a já slyším samu sebe, jak nadšeně říkám: "Já jedu taky!"
Popravdě vyděsila jsem trochu samu sebe.
... a tak jsem jela.
Krásný víkend, uprostřed září.
Příroda ještě sice podzimně nezbarvená,
ale okouzlující a nabíjející, jako vždy.
Počasí bylo zcela stvořené na pouštění draka.
Občas se mi sice nechce na kole jet,
ale nakonec jsem vždy, naprosto vždy nadšená,
mám pročištěnou hlavu, a jsem příjemně unavená.
Byly zákoutí, kde bylo kouzelně.
Houby, tedy jedlé houby, jsme sice nenašli,
ale po cestě jsme okoštovali jablka, hrušky, švestky i kukuřici.
Někteří si dovezli výslužku i domů...
Usušená kukuřice zdobí i náš byt.
Nádherné dopoledne to bylo!
Krásné dny
Katka ♥
Tak přesně tohle miluju a vždy se vracím tolik šťastná, ať je to na kole nebo pěšky :o)).
OdpovědětVymazatÁla
Alenko, přesně tak ♥
VymazatTo byl ale parádní výlet, Vysočina je tak nádherná.
OdpovědětVymazatMěj se moc hezky :-)
Zdeňko, děkuji za zastavení.
VymazatKrásné dny! K.