Ruediger DAHLKE - "Nemoc jako cesta", Peace Food

Když mi kamarádka poslala odkaz - Kačí děkuji - na přednášky 

Dr. Dahlkeho,

s dotazem,

zda bych nejela, měla jsem okamžitě jasno.

Jeho kniha "Nemoc jako cesta",

kterou vřele doporučuji, je nedílnou součástí mé knihovny již řadu let.

Jeho pojetí náhledu na nemoc - NE MOC nad svým životem - mi ve své době otevřelo oči a je mi velmi blízké.

Dnes a denně se na vlastní kůži přesvědčuji o jeho pravdivosti.

 

Dr. Ruediger DAHLKE

lékař, psychoterapeut, spisovatel - je autorem knih celostní psychosomatiky,

zabývá se mimo jiné pravou příčinou nemocí.

Člověk, který naslouchá svému tělu,

rozumí mu a respektuje ho.

Autor zhruba 60 knih. V češtině jsou dostupné "Nemoc jako cesta",

"Strava pro klid v duši", "Princip stínu" aj.

 

 

Báječná zpráva je, že se můžeme z každé nemoci vyléčit!

 

Ale pouze v tom případě, když přijmeme jednu důležitou věc. Sám Dr. Dahlke v předmluvě knihy

"Nemoc jako cesta" píše:

"Tato kniha je nepříjemná tím, že připravuje člověka o možnost svádět na nemoc neschopnost řešit své problémy. Chceme jí ukázat, že nemocný není nevinná oběť jakýchsi nedokonalostí přírody, nýbrž je sám původcem svých vlastních potíží. Symptomy nemoci se jeví jako formy tělesného vyjádření duševních konfliktů..."

 

Jinak řečeno, pokud máme v jakékoli oblasti života "problém" a neřešíme ho na mentální úrovni (tj. neřekneme, jak to opravdu cítíme, nepostavíme se za sebe, bojíme se, děláme co nechceme...), tak se tento problém po čase přesune do fyzické úrovně - v podobě nemoci.

 

 

Pokud vás téma oslovilo, pátrejte dále. Budete odměněni.

Pokud ne, je to vaše cesta, pro vás v tuto chvíli také správná.

 

Přednáška byla BÁJEČNÁ, poučná, chvílemi i provokativní.

Děkuji za setkání!

 

Jinak cesta po Praze s pomocí navigace byla doslova nezapomenutelná.

Přednáška se konala v hotelu Pyramida, Praha 6 - Břevnov.

Na navigaci jsme, neponaučeny z pohádek, kdy snadná cesta je vždycky ta nesprávná,

zvolily cestu - typ mapy "SNADNÁ".

Ze začátku jsme navigaci trochu nevěřily.

Oprávněně.

Byla to vyhlídková trasa. Jely jsme částmi, že jsme si říkaly, kdo ví,

 k jakým pyramidám nás to vlastně doveze :o)

Že by směr Egypt?

 

Původně jsme měly přes hodinu a čtvrt časovou rezervu, ale... cesta "SNADNÁ" ji

mílovými kroky smazávala. Čas do začátku přednášky se hrozivě blížil a když už asi

podesáté, při rychlosti 51 km v hodině, navigace poznamenala

"Překročili jste povolenou rychlost!", tak jí moje, do té chvíle mírumilovná řídící kamarádka,

rázně a důrazně sprostě řekla, co si o ní myslí.

Byla v právu.

 

Nejvíc nás ale asi rozdováděla v následující situaci.

Ve chvíli, kdy jsme byly zařazené do odbočovacího pruhu vpravo a již z křižovatky nabíraly směr lehce doprava, tak navigace promluvila osudnou větu: "Na příští křižovatce zabočte vpravo."

AHA, AHA, AHA.

Až jsme se ze smíchu uklidnily, což pár křižovatek trvalo, 

s navigací jsme nemluvily.

Netrvalo dlouho a dojely jsme k NAŠÍ Pyramidě. Ani ne egyptské ani Modré, ale k naší.

Díkybohu.

 Do začátku přednášky zbývalo 10 minut.

 

Na zpáteční cestu jsme se těšily.

Rozhodly jsme se, že na navigaci zvolíme jinou cestu, typ mapy - "RYCHLÁ".

To samo o sobě také zavánělo průšvihem, ale rozhodly jsme se, že to riskneme.

Doufaly jsme, že nebude tak adrenalinová, dobrodružná jako SNADNÁ.

Nespletly jsme se.

Dokonce jsme pronesly i větu: "Ta cesta je ale nudná."

Hned poté jsme propukly v smích.

 

Kačko, Lucko, Jano,

děkuji vám za báječně strávený půlden a

milou společnost!

 

Krásné dny

Katka ♥