Vstanu, hodím na sebe oblečení a utíkám s rozzářenýma očkama
ven na zahrádku.
Jen za sebou slyším rozhovor.
"Kam letíš jak střelená?" volá na mě sestra.
"Na rosu přeci!" odpoví maminka. Má mě přečtenou.
Přesně tak, procházet se jen tak v rose.
Vnímat její chlad. Či teplo na místech, kam už dopadají sluneční paprsky.
Letos, díky ryze letnímu počasí, které panovalo celé léto,
"rosa prostě nebyla".
Tento víkend se ale vše zase vrátilo do normálu...
Až na mě. Ale žije se mi s tím krásně :o)
Po chvíli jsem letěla zase dovnitř do chalupy.
Sestra se ptá, kam že letím tentokráte?
"No přece pro foťák, to dá rozum!"
Vyražte do rosy!
Krásné dny
Katka ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat