Tentokráte to vyšlo na tuto neděli. V televizi slibovali babí léto. Tak jsme se o to více těšili. Člověk jim ale nemá věřit všechno. Někde v republice možná babí léto bylo, nám na Vysočině se ale tradičně vyhnulo.
Byla mlha, sychravo, pofukovalo. Pravé podzimní zakaboněné počasí. Ale co?! Máme podléhat splínu?!
Ne, vyrazili jsme ven na naši tradiční podzimní procházku kaštanovou alejí. Sbírali jsme kaštany, kterých bylo letos ohromně moc. Taška, na jejíhož nosiče jsem s důvěrou pasována já, se rychle plnila. Kdo by si myslel, že když je na zemi plno kaštanů, tak je děti i manžel nemusí a nebudou shazovat ze stromu, tak by se velmi mýlil. Jak jsem zjistila, tak nejde ani tak o kaštany samotné, jako o tu cestu, boj, jak se k nim dostat. Co vám budu povídat. Byli jak malí. Děti i manžel. … I já. :o) Co na tom, že letící klacek každou chvíli někoho jen těsně minul.
Byly to krásné okamžiky, které jsme strávili v čase Kairos… („Pátá dohoda“ – Miquel de Ruiz), společně.
Poté jsme se vydali ještě na procházku okolo rybníka, studánky, lesem, podél zahrádkářské kolonie. Bylo nám krásně. I navzdory počasí.
Je to jen na nás, jak se necháme či nenecháme ovlivnit okolními vlivy, jak prožijeme den.
Když jsme přišli domů, tak jsme si s chutí dali, dopoledne upečený, jablečný koláč se šlehačkou a k tomu kafíčko a děti caro. Jak nám chutnalo!
Krásný večer
Katka ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat