Kouzlo Adventu

Advent začal velmi slibně.

Doma se definitivně provalilo, že dárky nenosí Ježíšek. Toto zjištění bylo dětmi přijato velmi dobře. S jistým ulehčením.

Měla jsem celkem i jasno v dárcích. Co, komu, kde. Plno věcí jsem si hned na začátku prosince objednala přes internet.

Úklid, cukroví, dokoupení dárků, zabalení, osobní cedulky na dárky bylo naplánováno na ono pověstné potom.
V práci blázinec před koncem roku.

Ve chvíli, kdy se člověk dostane do stavu, že totálně nestíhá, musí to a to, tamto už mělo být hotovo, nezapomenout na toto a tamto... a člověk si myslí, že nemůže ztratit ani hodinu času nazbyt, tak se stane něco, co ho zastaví. A musí to jít a jde to i tak. Svět se nezastaví, točí se dál.
Zcela neočekávaně jsme se 8.12. ocitli v nemocnici. Syn měl zápal plic.

Člověk zcela změní úhel pohledu, priority jsou jasně dány.
Najednou se nic nemusí. Ani v práci, ani doma. Paradoxně se člověku uleví.

Jsem člověk, který se na všem snaží najít tu lepší stránku.
Kolik my jsme najednou měli času... i na sebe měli času. Když opomenu okolnosti, tak nám spolu bylo báječně. Jak my jsme se nasmáli, jak my jsme si povídali, četli...
Za čtyři dny nás pustili na doléčení domů.

Co dřív? Jsem ve skluzu. Teď to musím všechno dohnat.
Celý pátek jsem strávila u počítače a pracovala na digiscrapbookových nástěnných kalendářích. Dělala jsem čtyři verze + PF. Večer jsem měla hotovo a odpadla.
V sobotu jsem chystala těsto na 5 druhů cukroví (konečně začneme péct!), vařila oběd a celé odpoledne se Zuzankou válela, vykrajovala a pekla cukroví. Užily jsme si to spolu báječně.
Byla jsem už tak zblblá, že jsem slavnostně zapálila třetí adventní svíčku. Zblblá jsem nebyla očividně jenom já, ale i zbytek rodiny, protože mi to ani trochu nerozmlouvali. Večer jsem odpadla.
V neděli jsem kromě rychloobědu a opětovného zapálení třetí adventní svíčky, celý den seděla u šicího stroje a došívala nějaké objednávky z Fleru plus došívala vánoční dárky pro děti a manžela.
Odpadla jsem dříve než večer. Chytl mě hexenschuss neboli houser. Nemohla jsem se bolestí pohnout.
Přetrpěla jsem noc a ráno jela k doktorce. Pět dnů budu jezdit na injekce. Mám jen odpočívat. Žádné uklízení, žádné vaření, žádná aktivita... Pomóóóc! To mi tak ještě scházelo. A zase to musí jít.
V pondělí jsem tedy, v rámci možností, odpočívala.
V úterý mi malinko otrnulo, tak jsem polehoučku začala tu a tam něco dělat.
Středa mě vrátila do reality - ráno jsem se vzbudila se zablokovanou krční páteří. Jasný vzkaz těla.

Káťo, smiř se s tím, že letos to prostě nebude 100%-ní,
jak sis naplánovala,
jak to chceš vždycky mít.

Ať žijí lekce!

 

Že už nebudu uklízet, to mi nevadí.
Napečeno něco máme, to také zvládnu.
Ale že nemám ještě dokoupené a došité dárky?! V tom spatřuji trochu problém, ale...
Volím tedy náhradní plán.
Co opravdu nezvládnu, tak načrtnu na papír, slovně raději popíšu (ne že bych byla tak špatný malíř, ale člověk nikdy neví) a dám do obálky s popisem:

"Dárek z důvodu nepředvídatelných (nevyhnutelných) okolností

ze strany Ježíška a jeho pomocníků k vyzvednutí do konce ledna.

Omlouváme se." 

Co bude zítra, nevím.

Plány jsou jedna věc, realita druhá.

My se musíme přizpůsobit!

 

Krásný adventní čas!

Katka ♥