...

Právě ujídám čerstvě upečenou, voňavou vánočku.
Stromeček je již nastrojen a rozsvícen se pyšní v obývacím pokoji.
Byt je slavnostně ozdoben, provoněn.

Letos jsou to za celý můj život první Vánoce, kdy jsem nebalila, nemohla balit vánoční dárky, ačkoli to zbožňuji... viz. příspěvek níže. Psala jsem:
"...s balením dárků. Když to jenom trochu jde, tak si vyhraji i s tím."
Už když jsem to psala, tak jsem tušila a cítila, že část věty "...když to jenom trochu jde", má skrytý význam, který pochopím časem.
Letos to totiž opravdu nešlo. A tím nešlo nemyslím, že se mi nechtělo, nebo že na to nebyl čas, nebo cokoli jiného. Můj zdravotní stav, záda mi to nedovolila. Takhle "vyřazená" z života, jsem asi ještě nikdy nebyla.

Manžel se včera večer ujal funkce vrchního baliče. Seděl u mě v pokoji, koukali jsme společně na pohádku a balil dárky. Pro naše děti, mě, babičky, dědy, tety, strejdy, neteře. 
Jak já se nasmála. Fakt se snažil, byl báječný, moc mu to šlo.
...ale dělal to po svém.
V té souvislosti se mi vybavil citát, který jsem nedávno četla. S novou zkušeností se mi teď líbí ještě víc.

"Kdo si myslí, že neexistuje rozdíl mezi mužem a ženou,

tak ještě neviděl balit muže dárky."

 

"Proto jsou svátky tak vzácně nevšední,

že v dlouhé řadě dnů, ční mezi všemi..."

W i l l i a m  S h a k e s p e a r e

***

 

Krásný večer, den před Štědrým dnem

Katka ♥