Co člověk vyšle, to se mu vrátí! Už se nedivím, ale stále žasnu, jak to báječně funguje.
Dnešek jsem strávila ve firemním archivu, který jsem před měsícem dostala na starost. Je tam sice kupa práce, ale klid. O to víc jde práce od ruky. Je to zcela jiný svět, než v kanceláři, kde je nás hlava na hlavě. Dvakrát týdně teď z kanceláře ujíždím právě do archivu, který je v naší druhé provozovně.
Chvíli jsem archivářka, chvíli uklízečka, chvíli administrativní pracovnice. Chvíli sedím, chvíli přenáším šanony, krabice do regálů, chvíli lezu po schůdcích do výšek. Než dám archiv po době bezvládí do pořádku, bude to chvíli trvat. Jsem ale trpělivá a už teď za sebou vidím kus práce. Mám z toho radost.
Před obědem někdo zaklepal. Otevřely se dveře, vešel jeden spolupracovník a přinesl mi „poštu“ – papírovou krabičku. Na ní stálo červeně napsáno:
(dole v archivu)
CHVÁTÁ!!!
Otevřu krabičku… a tam modře napsáno:
zítra mám narozky, tak Ti posílám něco malého ke kávičce.
Měj se hezky a ať ti to tam utíká.
Čauky Marta
Pod ubrouskem se k sobě
tulily čtyři dozlatova upečené šátečky z listového těsta, posypané cukrem,
s tvarohovou náplní.
Rozesmála jsem se a draly se
mi slzy do očí. Na vysvětlenou: Marta je kolegyňka z práce, člověk se
zlatým srdíčkem. Milá, pohodová, usměvavá. Dobře si rozumíme a jsem za to
vděčná.Když člověk naprosto nic neočekává a najednou se stane něco mile překvapujícího, je to krásný okamžik.
Martí, děkuji!
Jeden šáteček jsem snědla hned. I
bez kafíčka. Rozplýval se na jazyku, chutnal božsky.
Miluju šátečky!
Pokud se Vám už honí
v hlavě, koho byste mohli překvapit, potěšit vy, mám z vás radost. Stojí
to za to. A po čase uvidíte, že se i vám začnou dít zázraky. A o tom život je!
Krásný den!
Katka
Žádné komentáře:
Okomentovat