Dovolení si dovolené

V pátek se to hodilo. 

V Havlíčkově Brodě se konal Knižní veletrh a tak jsme s kolegyňkou vyrazily.

Den to byl vskutku náramný, jak se na dovolenou sluší a patří.

Začal zvesela hned ráno na nádraží.

Viď, drndo?! .o)

Dojely jsme vyhlídkovou trasou za ustavičného švitoření do Havlíčkova Brodu 

a protože jsme do začátku veletrhu měly ještě čas, 

rozjížděly jsme se pozvolna v příjemném prostředí knižní kavárny na náměstí.

K snídani jsme si daly zákusek, který se na jazyku rozplýval, s vynikající kávou.

To vám byla pohoda.

Jak často se to člověku v běžném pracovní týdnu podaří? 

Kdy nikam nemusí spěchat, nic nemusí dělat, jen tak je.

Nuž?! Jen když si to člověk vědomě dovolí.

Den nebyl věnován pouze knihám, ale i brouzdání Havlíčkovým Brodem.

Prošly jsme si náměstí, vzaly to kolem kostela do parku a prošly se jím kolem rybníka.

Teď na podzim je tam kouzelně.

Kaštany nám své poklady zprvu ukrývaly. Až ten poslední strom k nám byl štědrý.

A ještě s bonusem navíc...

Co vás napadne první, když se na kaštany podíváte?

Všechny byly ten den se srdíčky...

Nedivím se, stále ale žasnu.

Když jsme od kaštanu již chtěly odcházet,

naběhla tam třída školáků.

Paní učitelka zavelela: "Kdo najde nejvíc kaštanů, vyhrává!"

Vzhledem k tomu, že tam po nás již nic nezbylo (aspoň my jsme již nic neviděly), 

tak jsem otevřela dlaně s kaštany 

a rozpustile zvolala: "Vyhrááávááám!"

Na samotném veletrhu letos bylo, co se návštěvníků týče, volněji, 

takže jsme si mohly v klidu vše projít, prohlédnout.

Ano i sklenka vína přišla na řadu. Ano i druhá, nepopírám, ale kdo by to počítal?!

Dovolená je přeci dovolená.

A člověk si jí má užít tak jak chce, jak se to spontánně nabízí.

Krásné dny s knihou i bez,

s dortem a kávou i bez,

ale rozhodně s dobrou náladou a smíchem, díky němuž se třeba i za břicho popadáte.

A to nám jde skvěle.

Katka