Levandulobraní...

je slavností, kterou zbožňuji, která mě neskutečně těší a nabíjí a na kterou se celý rok těším.

Letos proběhla již v polovině června, což je o měsíc dříve, než je běžné.

Nemohla se zřejmě dočkat stejně jako já.

Vždy, když se s rozzářenýma očkama k záhonu s levandulí přibližuji (ať kvete či ne), tak volám: 

"Ahój, holky moje levandulový!" 

Rodinu tím již nepřekvapuji, znají mě.

Levandule je "mou" květinou. 

Má kouzlo, které je neuchopitelné, přesto vždy přítomné.

Její specifická vůně, tvary, dech beroucí sametová fialková barva, nevšednost a oslnivá krása mě vždy rozdovádí.

Trhám stébélko po stébélku, povídám si s keříčky, 

chválím je, dotýkám se jich a má duše se tetelí.

Levandule nevábí jenom mě. Z živočišné říše je nás mnohem více...

Nedivím se. 

Z levandulky jsem si letos uvila kytičky na ozdobu, větší svazky na hambálek do kuchyně, bohaté kytice do váz či hrnků v bytě, vyzdobila jsem chalupu a vytvořila z nich girlandu podél oken a závěsů.

Radost jsem jimi rozdávala jak sobě, nám, 

tak jsem jimi obdarovávala ostatní.

Radost byla, jak tomu bývá, na obou stranách.

To musí být nádhera, sednout si na levanduli. 

Ta hmyzí drobotina má ale štěstí!

Při levandulobraní jsem tématicky popíjela levandulovou vodu.

A v období, kdy není levandulobraní se těším usušenými kytičkami levandule, 

které jsou různě po bytě a levandulovým esenciálním olejem - neboli "tekutou levandulí".

Krásné léto

Katka