Cesta za sasankami

Cesta za sasankami také nebyla k zahození.

Břízky se začínají probouzet k životu.

Na obzoru se majestátně tyčí věž hradu Roštejna, ke kterému mám velmi blízký, doslova srdečný vztah. Šest let po sobě jsem tam dělala průvodkyni a zažila jsem tam překrásný čas s báječnými lidmi. I po letech mám nespočet nezapomenutelných vzpomínek na tu dobu.

Že jsme se s manželem brali právě zde, není náhodné. A  jak ten čas letí, tak tomu bude příští týden 27. dubna přesně patnáct let :o) 

Již z dálky byly sasanky viditelné. Jemná bílá záře. Jako by byl břeh zachumelen sněhem.

Rybník znám odjakživa. Za těch víc než třicetpět let se ale okolí logicky mění. Břízky a olše jsou již statné stromy. Co dřív bylo, dnes už není.

To vše plyne s časem a mění svůj obraz.

Stejně jako my.

Atmosféra je ale podobná, téměř neměnná.

Rybník je rybníkem, stromy jsou stromy, louka je loukou, les je lesem. My jsme stále my. 

Na konci louky se tulí stádo hnědých kraviček. Jen tak se blomcají po louce a co jim chybí? 

Máme to štěstí, že se čas od času můžeme blomcat taky :o)

Bylo opět nádherně.

Krásné dny

Katka ♥