Megaloman

Začalo to po obědě, ZCELA NEVINNĚ.
Máme komoru, kde se vždy postupem času, aniž bychom chtěli, kupí věci. Zarovnává se postupně i středová ulička. Jednoho dne to již nerozdýcháme - já to nerozdýchám a uklidím to. Ale postupem času to jde nanovo.
Já jsem byla zrovna dnes celkem v pohodě, ale manžel začal mít problém. Z jeho pohledu nastal ten pravý čas, něco s tím udělat. Dala jsem mu zapravdu. Netušili jsme ale, jakou následnou lavinu to spustí a že do večera máme o zábavu postaráno.
V komoře jsme začali vyklízet i staré bundy, kabáty, které již delší dobu nenosíme.
... v souvislosti s kabáty se naše působiště neplánovaně přesunulo i do ložnice, kde jsme provětrali také skříně a vyřadili kupu věcí. Co my toho našli!
... a následně i do chodby u vchodových dveří, kde ve skříni máme také svršky. Najednou jsem tam narazila na zimní čepice, šály, rukavice, na které jsem měla už hezkou chvíli políčeno, ale stále jsem se k tomu neměla. Dnes nastal ten čas, zazimovat je. Stalo se tedy.
Mezitím na mě z botníku volaly i boty, že si taky přejí být uklizeny. Plynule jsem přešla k nim, Kožené zimní boty i letní jsem celé rodině jako bonus nakrémovala a uložila tam, kam patří. Byly nadšeny. Dětí malé boty jsem dala do tašky, pro moji kamarádku. Vyhodila jsem starý deštník, srovnala igelitové tašky, probrala kabelky a plno dalších věcí... Nemusím vám to vyprávět, znáte to samy velmi dobře.
Poté co utekla minimálně hodina a půl jsem se, již s trochu menším elánem vrátila do komory. Vyházela prastaré zavařeniny a plno jiných věcí. Jak je nazvat? Prostě nepotřebné krámy, které zabírají prostor, a stejně je již nikdy nepoužijeme.
Ačkoli se to zdálo zprvu nemožné, naším úklidem jsme strhli i děti. Když viděly jak se v kuchyni kupí tašky s oblečením, s plasty, kupička s papírem, s běžným odpadem... tak si vzaly taky igelitky a odkráčely do pokojíku.
Do chvíle volají: "Mami, už máme dvě tašky plný!"
Jsou šikovný po rodičích!
Poté jsem udělala večeři, došla s pěti taškami směsného odpadu do kontajneru, vysála celý byt, včetně terasy, vyzkoušela Tomáška z toho, co potřeboval do školy, složila prádlo ze sušáku, uklidila ho, pověsila na něj ručníky, dala prát další pračku, dohlídla na vykoupání dětí, vyfénovala jim hlavy, uklidila kuchyň, zapnula myčku, uklidila obývák...
Že jsem byla již značně nevrlá a otrávená je asi zbytečné psát. Měla jsem toho plný zuby... a konec v nedohlednu.
Nevím, jak se to tak stane, ale postupem času přestanou uklízet jak děti, tak manžel. A já jedu pořád dál a mám pocit, že je to nekonečné.
MEGALOMAN, co vám mám říkat. To je prostě naše Kačenka.
Kolik jsem toho ale udělala! Mám z toho opravdu radost.

Vycházku jsme dnes z pochopitelných, zcela logických důvodů nestihli. Tak se aspoň kochám kytičkou, kterou jsme si donesli předchozí den.

Přeji vám krásný, pohodový týden.

Tentokráte opět o den zkrácený.

 

Katka ♥