sobota 28. února 2015

Polštářů není nikdy dost

Je tomu již pár měsíců, co jsem si sama sobě ušila osobní POLŠTÁŘ.
Takový ten válecí. Když si čtu, dám si ho pod hlavu. Když sedím, opřu se o něj. Když si lehnu, lehnu na něj.
Je prostě BÁJEČNÝ.

Jeho kouzlo, k mé nelibosti,  prokoukl ale i zbytek rodiny. Nejednou se o něj strhla bitka.
Najednou to již nebyl můj polštář, ale všech.

Čas pomalu zrál, až dozrál nápad, obdarovat své blízké... a získat svůj osobní polštář zase sama pro sebe!

Chtěla jsem, aby měl každý svůj polštář. Aby si ho lehko poznali. A zároveň, aby je měli podobné.
Pro mě nic těžkého :o) Mám ráda výzvy.

 
Laděný do červena pro Zuzanku...
 
 
Laděný do modra pro Tomáška...
 
 
Laděný do zelena  plus kombinace barev obou dětí - pro manžela...
 
 
Osobní věnování na každém polštáři nesmí chybět...
 



Hezký večer

Katka
 

Žádné komentáře:

Okomentovat