úterý 30. ledna 2018

Jižní Morava IX. - Zpátky v čase...

Jsou fotky a povídání, na která během roku z různých důvodů nedošla řada.
Leden je jeden z volnějších měsíců... kdy se má hodně odpočívat a i mé tělo si řeklo a stále říká o pauzu... tak toho využiji a malinko se z tepla postele vrátím zpět.
Zpátky ke krásným chvílím pravého léta, které i po půl roce vracejí na ono místo a probouzejí překrásné pocity...

Na Pálavu - jižní Moravu.
Do kraje, který si mě zcela získal, doslova omotal kolem prstu.


Tentokráte do útulného penzionu Venkovský dvůr,
kde jsme měli maximální soukromí a byli současně propojeni s přírodou.


Do místa, kde nám hned před vchodem kvetly mé milované, omamné levandule.


Každé ráno, když děti ještě spaly, tak jsem potichoučku vyšla z apartmánu.
Nikde nikdo, ticho - jen ptačí zpěv. Vzduch voněl ještě trochu vlahým i když již parným jitrem.
Boty jsem si nebrala. Šla jsem bosá po již zahřáté zámkové dlažbě - až na trávník.


Beze slova jsem se brouzdala rosou, která byla již jen v místech, kam vrhaly stromy stín.
Připadala jsem si jak na měkoučkém, jemňoučkém koberci, který dokáže vykouzlit jen matka Země.
V zadní části zahrady jsem se zastavila. Sepjala ruce s úsměvem na rtech a radostí v duši před srdcem, zavřela oči a vnímala tu krásu krás, to ticho, mír, radost, štěstí, lásku, souznění, uzemnění Zemí a napojení na Vesmír...
Jak dlouho jsem tam stála, nevím. Čas nehrál roli.


Každé ráno jsem takto začínala a každý den jsem takto zakončila.
Bylo to úžasné, báječné, nezapomenutelné...

"Když člověk nic neočekává, 
může být nad míru překvapen, 
odměněn... a já byla neskutečně moc."


Nejvíce jsme si posezení na křesílkách před apartmánem užívali večer, po setmění, když jsme se po celém dni plném zážitků vrátili po penzionu. Paradoxem je, že jsem fotku nenašla... 
Zapálené lucerničky na stole, podél cestičky jsou ale v mých vzpomínkách nezapomenutelné.
Stejně jako popíjení vínka či višňáku a náš tlumený rozhovor za doprovodu cikád, cvrčků a žab.
A ta vůně, kterou každý večer vykouzlil!


Každou noc jsem se vzbudila kolem třetí hodiny, ačkoli se mi to běžně nestává.
Po zkušenosti z první noci jsem to ale vítala s otevřenou náručí.
Otevřela jsem dveře dokořán, přesunula si ratanové křeslo o kousek více do prostoru... abych viděla na nebe - zcela poseté zářícími hvězdami, se zářivou mléčnou dráhou.  
Bylo to pro mě jako magnet...
Minimálně půl hodiny jsem každý den koukala na toto přírodní, dech beroucí divadelní představení, které mi nikdy nezevšední.
Viděla jsem spoustu padajících hvězd. Padlo hodně přání.
Jedna z hvězd svítila velkou intenzitou, dlouho přes půl oblohy. Poté z ní začaly "upadávat jako by kousíčky", až se rozpadla celá. Manžel říkal, že to mohl být bolid. Kdo ví.
Ale důležité v tu chvíli bylo to, že přání, které bylo vysláno do Vesmíru bylo nesmírně důležité. Víc než naléhavé. Nebylo pro mě, ale pro člověka, kterému běžné padající hvězdy jen těžko mohly pomoci... Tak moc to tehdy bylo potřeba...
Na tuto padající hvězdu nikdy nezapomenu. Stejně tak na pocit, který jsem tehdy měla.


"Smiles... the most beautiful thing in life"
"Úsměvy... nejkrásnější věc v životě"
I rohožka u dveří jela na stejné překrásné vlně jako já...


Usmějme se tedy i my teď - trochu navenek a hodně dovnitř.
Krásné dny
Katka ♥

16 komentářů:

  1. Páni, to je úplně pohádkové místo. Takhle pěkný a útulný penzionek s tak krásnou zahradou a posezením jsem dlouho neviděla. :-) Tam by se mi také moc líbilo. A věřím, že posezení v ratanovém křesílku a užívání si chvilky nicnedělání, relaxování a třídění myšlenek sis v něm naplno užila. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko, ani ne 14 dní před dovolenou jsme začali hledat ubytování. Skoro vše bylo obsazené... až nás cesta nenáhodně zavedla právě sem... Bylo to nejkrásnější ubytování, které jsme kdy zažili. Bylo to ovlivněno i tím propojením s přírodou, krásnou večerní a noční idylkou a soukromím...
      K.

      Vymazat
  2. Venkovský dvůr (na vesnici). 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano :o) Hlohovec. Ideální místo na půli cesty mezi Lednicí a Valticemi.
      K.

      Vymazat
  3. Mimochodem, uložila jsem si tu adresu, protože je to skvělý tip a díky za něj, Katko. 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ubytování luxusní, u snídaně jsme byli hýčkáni, majitelé velmi milí a vstřícní - co si více přát...
      K.

      Vymazat
  4. Moc hezké prostředí Katko, odkaz jsem si uložila, kdybychom se zase po letech vydali na Moravu, díky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné místo, Katko a krásná vzpomínka. Zážitek z toho místa musel být opravdu silný, když i teď s odstupem času o něm tak krásně píšeš.
    Hnerieta

    OdpovědětVymazat
  6. Příjemně vypadající penzion. Věřím, že na dovolenou tam vzpomínáš moc ráda.

    OdpovědětVymazat
  7. Načerpala jsi tam tolik síly, že nám ji můžeš po takové době předávat.
    Děkuji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásné věci se, Judie, šíří samy a nadšeně :o)
      K.

      Vymazat
  8. Katko,
    můj leden je nějak hektičtější, než obvykle- tak snad únor bude klidnější...ale tvé fotky a psaní jsem si užívala- do posledního písmenka...
    děkuji- byla to moc příjemná chvíle s fotkami z toho místa....jsem se i zasnila, až budu moci poprvé vyběhnout ven bosa do trávy...
    Měj se moc hezky Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, a přesně tohle je jeden z důvodů, proč tento blog existuje...
      Velmi děkuji za tvé řádky.
      Katka ♥

      Vymazat