Když ustane vítr...

Po dlouhých týdnech ustál vítr. 

I u nás na Vysočině.

A navíc jako bonus se ukázalo slunce a modrá obloha.

Zimo, budiž pochválena!

Slunce, které vždy vylepší náladu, prosvětlí životy. Zahřeje a nabije.

Sděluje, že zase bude dobře.

Modrá obloha, která svým blankytem rozveseluje a těší. 

Mně osobně v zimě nahrazuje modrá barva zelenou, jejíž absenci vnímám od podzimu do jara velmi citelně.

Vše má ale samozřejmě svůj čas...

Ačkoli většinou chodím na toulky s rodinou, tak tentokráte jsem vyrazila sama.

Do naprostého klidu, prostého ticha, bělostné čistoty.

Slunce hřálo, sluneční paprsky odrážející se od bělostného sněhu měly očišťující účinky.

Poslouchala jsem jen ticho vůkol, čas od času štěkajícího psa, výskající děti někde v dálce.

Poeticky praskající sníh pode mnou a sebe... své myšlenky.

Byly chvíle, kdy jsem se zastavila a v tichu jednoduše byla.

Byla a žasla nad tou krásou, mnohotvárností a rozmanitostí... spící přírody.

Slíbila jsem si, že až přijde ta správná doba, tak si zde počkám na západ slunce.

Moc by mu to tady totiž slušelo!

Prošla jsem kolem rybníčku, z kterého vytékalo více vody než v létě. 

Z toho jsem měla radost. Vláha se zase vrací. Vše se zase uvádí do rovnováhy.

Ať jsem se zastavila na jakémkoli místě cesty, vždy to byla krása.

Jen v zimě je totiž nádherně viditelný kontrast bílé a černé.

Vyniknou překrásné siluety stromů a větví, keřů a travin.

Na obloze tančily mraky společně s větrem. 

Vytvářely přenádherné ornamenty. Co chvíli jiné. 

V létě člověk většinou nic moc nevidí, ale v zimě - ve sněhu je krásně vidět, jak příroda žije.

Co chvíli člověk narazí na stopy zajíců a srnek, které si to štrádují přes pole. Cesta necesta.

Z vyšlapaných cestiček, kudy chodí lidé, je vidět, že co chvíli někdo vybočí. Kdopak asi?

Děti a pejsci - ti se totiž dokážou neskonale radovat a těšit i z věcí, které dospělí již zapomněli...

Děti, pejsci... a já. 

Samozřejmě, že mi to nedalo, abych nesešla z cesty.

I zde jsem chtěla jednoho Anděla vytvořit.

Pro potěchu mou - pro potěchu Andělů - pro potěchu vaši - 

pro potěchu toho, kdo má srdce otevřené.

Slunce se blížilo k západu, notně přituhlo a já se vydala svižným krokem zpět k domovu.

Nabitá, očištěná a s krásným pocitem na těle i na duši.

Jak mi tohle chybělo!

Děkuji, že jste se mnou došli až sem.

Krásné mrazivé dny.

Katka