Úhel pohledu...

V tuto chvíli před sebou máte tři dvojice fotografií. 

Na první pohled se vždy zdají být stejné.

Na druhý pohled ale zjistíte, že stejné nejsou.

Rozdíl je v tom, na co v té dané chvíli člověk upíná svou pozornost, čemu dává či chce dát důležitost, na co zaostří.

Než budete číst dál, prohlédněte si následujících šest fotografií a zkuste se sami pro sebe rozhodnout, jaká varianta se vám líbí více, jaká je vám bližší. Proč si myslíte, že tomu tak je? Na čem záleží? 

*   *   * 

Jaká fotografie je "ta správná", "ta důležitější?

Co myslíte?

Někdo začne přemýšlet opravdu nad "volbou té správné", někdo řekne, že to nejde tak jednoznačně říct. 

Popravdě, srovnávat nelze, srovnávalo by se nesrovnatelné.

Každý úhel pohledu - co se fotografie týče - má své opodstatnění. 

Záleží na tom, čemu v té dané chvíli chceme dát důležitost, na co se chceme soustředit, co si prohlédnout.

Teď je to jinak, než by tomu bylo za chvíli. 

Kouzlo či "správnost" lze objevit v obou variantách.

*   *   * 

A teď se přenesme do roviny komunikace, do roviny mnohdy spletitých lidských vztahů.

Zkusme to samé aplikovat zde. Zkusme uvědomit si tu souvislost.

Známe to všichni. 

Někdy vidíme věci odlišně než ten druhý. Chceme druhého přesvědčit o správnosti svého pohledu na věc, hájit "naši pravdu".

Pokud do toho navíc vtáhneme emoce, bývá to mnohdy "jízda". 

Na konci zůstávají oba nespokojení, unavení, emočně zranění.

A pokud si někdo přece jenom myslí, že "vyhrál", v reálu to "vítězství" rozhodně není.

Během komunikace mají obě strany právo na svůj úhel pohledu, svůj způsob prožívání, svou interpretaci 

a své vidění problému i své emoce.

Jedná se o dva právoplatné úhly pohledu, které by měly být respektovány a to dokonce i v tom případě, 

kdy se některý z názorů ukáže jako chybný.

*  *  * 

1. Uvědomme si, že toho můžeme sice hodně vědět, ale patrně je ještě mnohem více věcí, co nevíme.

2. Obě strany mají legitimní právo vidět vše ze svého úhlu pohledu - 

cílem je dát prostor sdělení obou pohledů.

3. Nesmíme přestat naslouchat - musíme být aktivními posluchači.

4. Měli bychom se snažit vyvarovat domněnek, podsouvání našeho vidění i předjímání nějakých závěrů.

Až se příště budete "přít" s partnerem, dětmi, přítelem, kolegou v práci, paní na poště, kolemjdoucím na ulici... zkuste trošku ubrat, upozadit a ztišit své ego.

Vyslechněte úhel pohledu druhého, zkuste najít společnou řeč, společnou cestu.

Bez zbytečných hádek a bouřlivých emocí.

A pokud se vám to napoprvé nepovede? Nevěšte hlavu, zkoušejte to dál. 

Buďte i sami k sobě trpěliví.

I malé krůčky nás mohou dovést k velkým věcem...

Krásné listopadové dny

Katka